Před pár měsíci jsem viděl plakát festivalu Brutal Assault XVI a logo Motörhead. „No si dělaj prdel!“ Následovaly jména kapel jako The Exploited, Anathema, Morbid Angel, Mayhem. Neměním zvyky, tak jsem přijel s pár kamarády zjistit, jak vypadá multikulturní podoba josefovské slavnosti metalu.

Městečko už od druhého ročníku festivalu v Josefově poskytuje metalistům občerstvení všude, kam se podíváš: východočeská piva, domácí klobásy, grilované cokoliv. Čím blíž k bráně areálu, tím dražší a za branou nadarmo mluvit. První, co zvedne mandle je v přepočtu 60 Kč za první pivo a nutnost kelímek s logem Brutal Assault tahat sebou jak pitomec. Nepustili vás do areálu ani s trochou piva v Brutal-kelímku. Přírodní tribuna nebo držák na kelímek byly jako z ceníku nadstandardní výbavy škodovek. Zaplať! Všechno najednou páchlo zlatou horečkou pořadatele. Na druhou stranu jsme se nebrodili stále kelímky od piva a přibylo pár nových cest kolem hradeb. Těch zvláštních postaviček co jsem potkal. Třeba při koncertě Anathemy si dva hráli na pejska a páníčka, nebo v neděli ve dvě ráno se zhulenec za bránou pokoušel o kung-fu.

 

Čtvrtek

Jako první odpolední nářez jsem stihl thrash od SKELETONWITCH. S pomocí výtečného zvuku nalili krev do žil pamětníkům toho nejtvrdšího z 80. let v USA. Z nostalgie mě probudila až facka od pravého pódia („Metalshop Stage“), kde krasojízdu rozbalili mladíci THREAD SIGNAL hrající svěží moderní metal, pro mne ještě zajímavější než In Flames. Peprnou ochutnávku z připravovaného stejnojmenného alba „Thread Signal“ jsem zbaštil na 100% a v říjnu se budu těšit na placku. Zdravím Kanadu!

Z jídelní zóny šlo snadno rozpoznat ječák frontmana KREATORu. Ano,  Mille Petroza, jako by nás svolával k thrashovému dýchánku. Standardní peklo, nicméně také poznamenané slabším zvukem. Zapařili jsme na takový pecky jako Pleasure to kill, Enemy of god nebo Violent revolution. Hoši děkuji.

Na přírodní tribunu za 3 žetony na 3 dny (1ž=30Kč). Za to moc pěkný výhled na hardcorovou celebritu SUICIDAL TENDENCIES. Tribuna má sice vlastní ozvučení, ale stejně je cosi shnilého ve státě dánském. Lidi se bavili, nakonec jich několik desítek divoce pařilo přímo na pódiu. Na Brutalu nevídáno. Chválím, ale k rapování do metalu mám jiný názor.

MOTÖRHEAD na Brutal Assault? Od začátku jsem si ťukal na čelo. Metalisti se ale rozpomněli na prameny metalu a fantastické vystoupení mělo bouřlivé reakce. Tihle chlapi nestárnou. Bravo Lemmy! Ještě nesmím zapomenout taky na precizní výkon bicmena Mikkeyho Dee. Oproti předchozí kapele měli Motörhead zvuk přímo z nebe, možná nejlepší na festivalu. Co dodat?

Byl sem hodně zvědav na deathové matadory z Tampy MORBID ANGEL jak nám předvedou svoji zbrusu novou desku „Illud Divinum Insanus“, na které to místy přehnali s experimenty. Překvapený dav nové věci moc nepobral a David Vincent dokázal vyloudit odezvu nacpaného placu jen při „I Am Morbid“ nebo „Nevermore“. Náladu musely zachraňovat starší pecky. Slušné nasazení kapely opět kazilo tiché nazvučení prokleté „Metalshop Stage“.

Úplně opačně to bylo se zvukem na „Jägermaister Stage“, kterou rozduněla ikona symfonického death metalu, řečtí SEPTIC FLESH, propagující svojí vyšperkovanou placku „The Great Mass“. Početný dav fandů hltal pompézní orchestrální pasáže, nahrané pražskou filharmonií, k tomu ty uhrančivé ženské vokály, deathový chčák, chorály, ostré kytary, brutální bicí. Jedinečná kombinace, kterou určitě ocení návštěvníci budoucího zimního Masters Of Rock stejně upřímně jako na Brutal Assaultu.

 

Pátek

Po čtvrtečních Thread Signal jsem se odpoledne dočkal dalšího objevu tohoto ročníku, perfektně šlapající SVART CROWN, kteří již Čechy jednou objeli. Francouzská čtveřice z Nice mě svým mladickým zápalem a energií úplně strhla. Melodické a nápadité rify, které Satyticon dávno zapomněli, střídání rytmů, všemu vévodící strojová střelba deathových bicích. Originální namíchání blacku a deathu, zdá se, dospělo zralosti už na druhém studiovém albu z loňska – „Witnessing the Fall“. Sežeňte ho!

Nejsem zrovna závislák na kapele EXODUS, ale ještě za světla jsem se nechal ukecat do třetí řady. Pogo se nekonalo, ale zpěvák Rob Dukes každou chvíli zakroužil prstem a párkrát jsme se s kámošema proběhli v kruhu. Obrazil jsem si žebra, takže „zeď smrti“ sem vynechal.

Temnota černého kovu zahnala slunce a svolala obrovský dav. Legenda SATYRICON. Ostříhaný Satyr vypadal za trojzubcovým stojanem mikrofonu jako Lucifer. Děsnej sympaťák, kterýmu odpustíte i tu jeho blackrockovou poslední tvorbu. S lidmi to fakt uměl. Kapela makala s vervou a určitě potěšilo, že při hymně „Mother North“ zpívala snad i tribuna. Bylo to třeba, protože zvukař nestál za nic. A když si vzpomenu na dlouhý monstrózní potlesk v závěru, mrazí mi v zádech.

Vedle Sepultury jsem se nejvíc těšil na kreace MAYHEM. Attila je pořádný úchyl na to, aby na jevišti olizoval lebku, šeptal jí do ouška a doslova s ní čaroval, navíc s warpaintem na hlavě jak ruská carevna. Působilo to trochu sebeparodicky. Určitě si mnozí vzpomenou na ročník 2008, kdy se Attila nastrojil do jakéhosi rubáše, na hlavě masku Thomase Hewitta z Texaského masakru motorovou pilou a hrál si pořád se smyčkou oběšence. I když měli tenkrát nejhorší zvuk vůbec, pro mne to byl skoro náboženský zážitek. Chlapi odehráli průřez celou historií existence s takovým umaštěným zvukem, což je pro ně příznačné, Attila předváděl všechny nemožné polohy skřeků. Zvlášť magická byla atmosféra „Freezing Moon“ s chladnými modrými světly a kouřem. Tak zas někdy, šamani.

 

Sobota

Opět zásluhou stánku s hradeckým pivem před areálem jsme dorazili v podvečer. VADER na „Metalshop Stage“. Já teda nikomu nic zlého nepřeju, ale toho zvukaře bych hodil do davu Poláků. Pár metrů vzadu za stánkem zvukaře jsme si normálně povídali o tom, jak je možný, že se slyšíme bez omezení. Zábavné vystoupení začalo trubkový pochodem z hvězdných válek, jako humorný odkaz příklonu k temné straně Darth Vadera. V pátek vydali novou desku „Velcome to the Morbid Reich“ a dali nám z ní ochutnat. Novotiny jsou trochu měkčí, melodičtější, zato velmi rozmanité, plné ostrých kytarových sól, rytmicky zajímavé i s místním užitím epických chórů. Palec nahoru. Ve 40ti minutách zaznělo samozřejmě spoustu hitů z minulé tvorby, dokonce předělávka Raining Blood od Slayer.

Zachytil jsem kus rockové ANATHEMY. Přišly se podívat hlavně holky, a ty uměly ocenit chytlavost a romanci anglické hudby, trochu teatrální výkon zpěváka byl hodně přesvědčivý. „A Natural Disaster“ mi zahráli ke spokojenosti a ještě líp než na desce. Příjemné zjemnění nakonec dobře zapadlo do spektra stylů letošního tolerantního ročníku.

Vedle se nachýlil hlavní čas večera na Uno, Dos, Tres, Cuatro! A prvních 10 řad jump. SEPULTURA je pravidelným hostem festivalu a dal se očekávat nekončící dav. Derrick Green se od manželky učí česky a lidi zdravil v tričku hronovských Tortharry: „Jak se máte, dobrý?“ Opět velmi dynamická hodina, do které se vešly asi všechny staré hity z 90. let, ale taky pár novějších věcí v čele s titulním dílem z nového alba „Kairos“. Tohle je hit jak od Cavalery. Nemůžu si pomoct, ale Green vypadá vedle služebně nejstaršího Kissera jako neškodné děcko.

Celé vystoupení Triptykonu jsme si váleli šunky na zemi před pódiem  a čekali na KATAKLYSM. Pak to začalo. Slušný kolečko a z něho lidi plavali rovnou k security. Tolik lidí jsem nad hlavou dosud nepřenesl. Maurizio Iacono předváděl, jak umí nádherně přecházet z mohutného growlingu do naštvaně křečového řevu a zpět. Živě komunikoval s bouřícími hroziči a kapela byla taktéž viditelně spokojena. Nejvíc mě bavila hitovka „As I slither“ v mírnějším rytmu.

To už by stačilo. Po třech dnech slušný muziky, blbnutí, piva a grilovaného masa musím uznat, že se do Josefova budu těšit i příště. Doufám, že si do dalších ročníků pořadatel nevymyslí další  překvapení, ať se necítíme jako v koncentračním táboře na pražském Sonisphere a konečně upustí od žetonů. Metalistům z Čech se bude líp dýchat. Mimochodem, viděli jste  kolik přišlo letos právě Čechů?

 

S pozdravem Lukáš Novák