Vader – Welcome to the Morbid Reich

Vader – Welcome to the Morbid Reich

Na vědomost se dává, že 12. srpna 2011 polští smrtonoši Vader vydali v Evropě další desku pod mamutím vydavatelstvím Nuclear Blast. Novotina „Welcome to the Morbid Reich“ byla nahrána v Hertz Studios v Polsku jako předchozí dvě alba a bratři Wieslawski se tentokrát postarali o závěrečný mix i produkci.

Frontman Piotr „Peter“ Wiwczarek se jen tak zlomit nedá. Přestože mu kapela neustále utíká jinam, dokáže vydat několik EP, singlů a kompilací do roka a každé dva roky dlouhohrající album. Z předloňské sestavy mu zbyl jen bubeník Paweł „Paul“ Jaroszewicz, takže jako další stálý člen vloni přišel s kytarou Marek „Spider“ Pająk. Už v roce 2009 byl přizván k nahrávání několika skladeb na album „Necropolis“ a pro nové album skládal hudbu ke čtyřem skladbám, z nichž nejpovedenější „Come And See My Sacrifice“ je k volnému stažení na oficiálních stránkách už pár měsíců a vyšla i jako singl.

Pocity z nového počinu mám trochu smíšené. Čím víc si ho přehrávám, tím víc se mění moje mínění o jednotlivých skladbách i celém díle. Některé věci, na první poslech příjemné, po čase zahánějí nudu jen krátkou stopáží a našel bych přímočaré vyřezávačky, zprvu příliš nezajímavé, nyní odhalující technické vychytávky a skladatelské finesy. Celé album stojí na pár stěžejních kusech a ostatním trochu chybí nápady. Možná proto zkušení deatheři vytáhli do boje se dvěma novými zbraněmi. Symfonická přísada je první z nich. Hostující odborník na klávesové syntetizátory Krzysztof „Siegmar“ Oloś vykouzlil z vlastní hlavy instrumentální introdukci „Ultima Thule“. Orchestrální pompéznost s přesvědčivou gradací atmosféry skoro nahání strach a perfektně uvozuje druhou skladbu „Return To The Morbid Reich“, která v začátku rozvíjí motiv prvního intra přizvukováním metalového náčiní. Nespletl jsem si desku? Nepustil jsem něco od Septic Flesh? Drsný deathový nástup v dalších vteřinách a nezaměnitelný Peterův mrazivý dech. Konečně Vader. Kvalitní, nicméně pouze standardní zbytek skladby vylepšuje další zbraň. V místech, kde Peter nejvíc trápí hlasivky, šponuje můj zážitek vysokým křečákem někdo další. Harry Maat, za druhým mikrofonem, rozráží zaběhlý stereotyp hlasového projevu kapely. Výborný nápad se osvědčil i ve všech dalších skladbách. Navíc se Harry podílel i na textech dvou skladeb a tato je jednou z nich.

De facto bych recenzi mohl ukončit, protože právě popsaná skladba nejvýstižněji charakterizuje celé album. Přesto ještě zmíním pár zajímavých momentů. Neumím si představit lepší lákadlo na album, než v červenci vydanou „Come And See My Sacrifice“.  Je to výběr deathových nápadů, připomínajících holandské Sinister. Spiderovi se navíc povedly velmi chytlavé rify. Brutální a pomalejší statě podložené klávesovými plochami namíchal tak mistrovsky, jak jsem to už dlouho neslyšel. Rozhodně nejlepší skladba této desky.

Už při začátku další věci „Only Hell Knows“ jsem rád, že předchozí peckou nastolená úroveň neklesá. Velmi tvrdou a rychlou smršť s výrazným tahem na bránu až do konce, která kupodivu nenudí ani po desátém poslechu. Pawel „Paul“ Jarosewicz se svou bicí artilerií kmitá v brutálním tempu i mými lýtky. Parkinson by koukal. Zajímavé, jemně disharmonické souzvuky kytar působí, jakoby spolu soupeřily dvě motorové pily. Skladba se chová stejně jako tornádo. Odejde ještě dříve, než přišla a zanechá vás válet se po zemi s myšlenkou: „Proboha, co to bylo?“

Šestá „I Am Who Feasts Upon Your Soul“ ze Spiderova pera je dobrým příkladem nového, skoro koncepčního přístupu ke starým osvědčeným postupům. Počáteční klávesové intro vyvolává vzpomínky na poctivé symfo-blackové mezihry Cradle Of Filth. Chóry doprovázejí ještě kus rutinní střídání několika rifů ve středním rytmu s krátkým melodickým sólem. Verdikt zní: klávesami oživená, velmi jednoduchá deathová záležitost s dominantním důrazem na rytmus. Tohle ale slyšet na živo garantuje pěkně bolavé krční svaly.

Peter sáhl do své minulosti a z prvního řadového alba „The Ultimate Incantation” vytáhl superrychlou thrash-deathovou vypalovačku „Decapitated Saints„, která vyšla už v roce 1991 na demu „Necrolust“. O 100% lepší zvuk jí dodal na drtivosti. Kdo si pamatuje z 90. let Johna Scatmana, tak vězte, že v rychlosti jazyka ho Peter překonává. Slušná věc, ale vůbec se nehodí na toto album. Škoda.

A to je, bohužel, všechno. Nezmínil jsem dalších osm skladeb z playlistu, protože bych skloňoval slovo „nuda“ tím častěji, čím blíž k závěru desky bych byl. Nic zajímavého nenabízejí a v paměti neuvíznou. Nové album je, dá se říct, faceliftem minulého „Necropolis“. Oproti němu „Welcome to the Morbid Reich“ alespoň přineslo dvě velmi slušné pecky a pár nápadů s vizí do budoucna.

Playlist