Spreading Dread – Sanatorium
Co má společného instrumentální přesnost, mladická vzpurnost a metal pro náročnějšího posluchače? Pětice Spreading Dread. Třicet let nebylo ještě nikomu z nich, ale hrají jako Hladík.
Vesměs pražská kapela vznikla v roce 2007 a během hledání zpěváka, vystupovala pouze jako instrumentální trio ve složení Šimon Kortč – kytara, Karel Šáfa Šafařík – bicí, Michal Traktor Pejznoch – baskytara, ke kterým se přidal druhý kytarista a výborný textař Lukáš Fuga Fujan. Současný vokalista, druhý v pořadí, Miroslav Míráč Korbel patří ke kapele od roku 2011.
Na jaře 2012 vydali Spreading Dread debutovou desku „Sanatorium“ a hned zkraje píšu, že v mojí sbírce stále nemá a asi ještě dlouho nebude mít v rámci thrash-deathu konkurenci, minimálně než pánové vydají druhou desku. Fugovy texty skladeb skládají dohromady koncepční dílo kritizující lidskou vyspělou společnost, její zvrácené žebříčky hodnot, slabosti. Přesvědčivě popisuje psychiku člověka závislého na alkoholu, drsné praktiky sanatoria, výčitky svědomí. Tolik skepse. Kam na to Fuga chodí? Některé skladby mají tolik veršů, že by zpěvák málem potřeboval při koncertě stojan s texty. Najdete v nich ale myšlenky patřící do kategorie „vytesat do kamene“.
Na Fugově Bandzone profilu jsou kompletní texty přeloženy do češtiny, což je fajn nejen pro toho, kdo nevládne angličtinou. Počtení je to velmi zajímavé. Při něm si ale říkám, jestli je vážně nutné psát metalové texty prioritně anglicky. Spousta kapel zakrývá banalitu svých textů v cizím jazyce, což pro Spreading Dread neplatí. A když pominu české fanoušky, tak zahraničí na angličtině dávno netrvá. Koncepci desky vyjádřil graficky ilustrátor a spisovatel Jan Hora. Každý text vystihuje jedna kresba v nezvyklém autorském stylu, který by jste na metalových deskách hledali dlouho.
Konečně se podívejme na to nejpodstatnější, tedy hudební část. Možná je to tím, že jsem dlouho neposlouchal progresivní styly, ale při prvním poslechu „Sanatoria“ jsem se cítil asi jako střízlivý bigbíťák v 70. letech, co právě slyšel rodící se jazz-rock, i když se u Spreading Dread jedná o metal. To komplikované spojení energie thrashe, tvrdosti death-metalu a povznášejícího progresu mě naplnilo, Jako bych slyšel zcela nový styl. A abych to ustál, musel jsem si desku pouštět stále dokola, protože jsem měl pocit, že mi ještě něco uniká, že jsem dostatečně nevychutnal každé sólo.
Kompozice většiny skladeb je tvořena velmi podobně jako u otvíráku „World Consuming Itself“. Hned ve dveřích vás Míráč chytne za triko, začne s vámi silně cloumat a corovým řevem vám do vytřeštěných očí spustí jako naštvaný vyhazovač. Pětiminutovka ale záhy ukáže, že má dost místa pro několikeré prostřídání vyloženě „hračičkovských“ kytarových sólíček v loudavých tempech s hutnými rifovačkami občas přitvrzenými moderním corovým vokálem. Dvojka „Losing Time“ pracuje s vokálem jako s doprovodným nástrojem, může se ale pochlubit celkově rychlejšími melodičtějšími rify utíkajícími na dlouhé trati vstříc gradujícímu bombastickému sólu v šesté a sedmé minutě s podporou rychlé střelby Šáfových bicí. Pro kardiaky rozhodně nedoporučuji, neboť krev se mi vaří snad při každém poslechu této části.
Trojka „Bastard Brain“, údajně složená v psychiatrické léčebně, toho hodně napovídá a to dokonce místy i šeptem, vokál zde má tedy větší slovo a Míráč si mocně zařve i v rychlých bubenických pasážích. Pomalejší titulní čtyřka „Sanatorium“ je zástupcem vší tísnivosti alba a nemálo ponurosti dodává utrápené mlhavé provolávání refrénu Kotrčovým screamingem. Pětka „Doubts“ a šestka „Revelation of Dreads“ spadají to takového příjemného průměru. Vychutnáte si v nich dosytnosti progresivních partů všech hráčů. Pravda, obě skladby by mohly být i kratší, ale takhle máte čas se ujistit, že díky výbornému mixu Honzy Fuky ve studiu StreetSound a masteringu Miloše Dodo Doležala vám nemůže uniknout nic z Kotrčových kompozic, i když se do toho zpěvák a instrumenty dokážou položit naplno v jeden okamžik. Skladatelský um i instrumentální zručnost kapela naplno odhaluje v melodické progresivní skladbě „Repentance“, která je téměř celá kytarovým sólem. Buďte si jisti, že vám mnohokrát vezme dech také díky sladění mozartovsky květnatých sól kytar s urputnou řežbou rytmické sekce. Jedenáctiminutová neslýchanost je třešničkou na závěr.
Spreading Dread a jejich debut je pro mě největším překvapením roku 2012. Členové kapely teprve dozrávat budou, což vypadá slibně pro jejich další tvorbu, ale i kdyby se zítra rozešli, minimálně jedno jméno nebudu muset hledat. Šimon Kotrč si mě najde sám.
Playlist:
1. World Consuming Itself 5:00
2. Losing Time 8:12
3. Bastard Brain 7:01
4. Sanatorium 5:36
5. Doubts 6:23
6. Revelation of Dreads 6:12
7. Repentance 11:00
Vydáno 2012
Nahráno ve studiu Streetsound
Mix – Honza Fuka
Mastering – Miloš Dodo Doležal
Hudba – Šimon Kotrč
Scénář – Spreading Dread
Texty – Lukáš Fujan
Ilustrace – Jan Hora
