Červený Kostelec: Autocamp Brodský
14. – 15.6. 2013
Plzeňský Metalfest spláchla voda v rámci nekonečných psycho-výlevů Svatého Petra a já jsem denně hypnotizoval předpověď počasí, neboť posel léta Metalgate Czech Death Fest 2013 se kvapem blížil. Naštěstí pár dní před zakroužkovaným termínem 14. a 15.6.2013 slunce zalilo Autocamp Brodský v Červeném Kostelci a střelba do živého už popáté mohla začít. Pokusím se Vám vylíčit, dojmy ze všech kapel, které jsem viděl a ze všeho, co s festem souviselo. Snad vás neodradí více řádků. Vezmu to pěkně popořádku.
Pátek
Páteční start v 15h jsem ještě trávil na cestě z práce v přicpaném Náchodě, ale můj vstup do areálu bez front zaznamenal jen akademickou čtvrthodinku zpoždění. Kempovou batožinu jsem nechal v autě a vyrazil pod graficky vydařenou stage věnovanou památce kytarového umělce ze Slayer, Jeffa Hannemana. Odpočívej v pokoji!
Flowerwhile jsem zastihl v půli setu. Startovali pódiovou produkci festu a předvedli příjemný živý heavy-thrash. Lidi se začali scházet pod pódium až na Kryptor. Roháček za mikrofonem zmínil, že nekoncertovali pět let. Při vzpomínce na thrashovou historii se jim nohy rozhodně neklepali. Death-corový Noostrak mi zněl dost monotónně a ač je to kapela hodně mladá, namachrovaného zpěváka má teda pořádně. Po čtvrté skladbě jsem šel raděj stavět stan. Stihl jsem se vrátit, když zvučili australští Captain Cleanoff, které jsem vydržel poslouchat jen dvě skladby. Se svým grindem mě nezaujali a kopákem nazvučeným tak, že mi zaléhalo v uchu, mi připomněli, jak velkou mám žízeň. Zašel jsem do jídelny vedle hospůdky a pošmáknul si na ovárku za pěkných 65Kč a náchodské jedenáctce za 25Kč. To jen pro ukázku místních cen. Zbyl také čas na návštěvu stánků s merchandise a stejně jako vloni jsem musel pochválit grafické provedení festivalových triček a mikin. Vzor na mém tričku z ročníku 2012 je dodnes pro kolemjdoucí tak zajímavý, že si občas připadám jako prsatá blondýna. Letos jsem vybral výrazně oranžové.
Další velmi mladá kapela Area Core z České Lípy se prezentovala moderní hudbou na bázi metal-coru. Kluci ze sebe nedělali bůh ví co a jejich přednes měl vcelku švih. Já byl ale zvědav na anarchisty z Insanie, protože se jednalo o mou trestuhodně první zkušenost. Tahle legenda to slušně rozbalila a konečně se lidi trochu rozhýbali. Byl jsem svědkem energického a uvolněného koncertního podání, sladěného s hudební stránkou a vyzněním textů v harmonii, navozující téměř katarzi. Pražáci Atarri Terror byli opět ve formě. Opět se rozehrál divoký rej, těžící ze skákavých rytmů a dvou výborných bavičů s mikrofony, které nejvíce zajímal fyzický kontakt s rozvášněným publikem. Slunko padlo, neboť hodina Samael se přiblížila, pohádkově řečeno. Sešli jsme se pod pódiem skoro všichni a paroháče trčely daleko do davu. Atmosféra byla temná. Pódium zahalila rudá a modrá mlha a kapela předváděla působivou mysteriózní show jako vždy. Hodinka utekla jako voda a na pódiu se rozhořeli kalichy. Okultní němčinu chrlící Ctulu pořádně šlápli na plyn a dokazovali, že to s temnotou myslí také upřímně. Ucelenému blackovému vystoupení přihlíželo mnoho lidí, ale jakoby všichni odpočívali po zážitku ze Samael.
Se Secret of Darkness jsem se setkal prvně. Člověka hned zaujme vizáž zpěváka s antickou maskou odkazující na jejich poslední black-deathové album. Určitou úroveň vystoupení mělo, ale hudebně pro mě nezajímavé. Bohužel páteční síly byly vyčerpány moc brzo a nemohl jsem vidět živě mé oblíbené pohany z Panychidy. Škoda veliká. Den zakončovali F.O.B, ti jsou vždycky skvělí a určitě byli i beze mne. Po krátké návštěvě hospody jsem zamířil do stanu ve vlhčí části kempu blízko rybníka. Usínal jsem při zvučení kopáku Panychidy, které jsem vnímal stereo, v jednom směru od stage a v druhém jako ozvěna po vodě od Zábrodí. Prostě romantika.
Sobota
Sociální zařízení v zázemí kempu dobře posloužilo i metalistům ploužících se ránem. Vše čisté a s velkou kapacitou, sprchy za 10Kč. Hlavně žádné Toi Toi budky. Vločky a jogurt jsem nesehnal, ale vepřové výpečky jako snídaně šampiónů celkem ušly.
V 10h začala hudební produkce. Moraváci Greedhale (ex Devastathor) byli překvapení, kolik lidí se přišlo podívat takhle z rána. Zpěvák se s basákem dělili o scream a growl a sršela z nich grindová energie. Hudebně jedna z těch drsnějších partiček na festivalu, zrovna tak jako následující Brutaly Deceased. Běsnění na pódiu přilákalo obdivovatelů ještě víc a rozjelo se slušné pogo. Kdo by to čekal v teplém dopoledni. Jak jsem očekával, tak rebelové Spreading Dread v publiku moc živo neměli. Na progresivní muziku se moc pařit nedá. Fandil jsem jim v první řadě a kluci se snažili, ale tahle muzika bude super jedině v klubu. Členy kapely sem vídal celý fest a musím říct, že to jsou pořádní kanci.
Slunce nabíralo vrcholu. Přes to se na Ingrowing přišel vyblbnout kde kdo. Aby ne, vyzrálého skočného grindu je třeba využít nejen v Na Bojišti v Trutnově. Nobody Knows jakožto vítězové letošní soutěže MetalGate Massacre vol. 4 k sobě přitáhli pozornost a hned ji zase ztratili, když metalisti zjistili, že se žádný nářez konat nebude. Hlásali retro ve stylu Mötley Crüe, ovšem velmi slušně, a já byl potěšen, že v Čechách někdo takový vůbec je. Za zmíňku stojí, že jejich sólový kytarista byl určitě nejmladším účinkujícím na festivalu. Vypadal tak na 15 let a sóla zvládal znamenitě. Elekto-metaloví Eleament měli standartní sestavu: kytara, basa, bicí, zpěv, a přesto půl jejich produkce byly samply. Znělo to jak PC hra z 90. Let. To bylo na mě moc. Po chvíli jsem zdrhnul ze slunečního žáru pro pivko do hospody. Zvuková kulisa u stolu se změnila. Že by Minority Sound? Před festem jsem něco na netu od nich slyšel. Ujetý jsou do syntetizátorů taky dost, ale kytary mají říz, říkám si. Na živo se jednalo spíše o diskotéku než o metal. Takže zase nic. Vzpruha přišla až s německým hostem Sabiendas. Současný death-metal bez příměsí, takže zájem o něj byl. Zběsilý, tvrdý, čistý a velmi sympatický. Poznávací znamení: drsná melírovaná čtyřicítka s kytarou, co se s každým fotí.
Debustrol si za sebe pověsili plachtu s lebkou a netopýřími křídly, kterou by dítě zvládlo lépe. Ale budiž, je to legenda, na kterou se od rána sešlo nejvíc lidí ke skákání v kolečku. Už jsem dlouho neviděl Kolinse tak spokojeného a my byli rovněž. Pražští FDK plnili funkci exotů festu jako další. Přijít na tvrděmetalový fest s melodikou a melancholií, to chtělo kuráž. Post-hardcore roste popularita a FDK mi ho podsunuli velmi šikovně. Bravo! Pravda, je to hudba spíš k vínu než k pivu, takže trávník před pódiem téměř osiřel, což napravili jihočeši Locomotive. Velmi suverénní vystoupení a konečně metal-core vzatý z jiného konce než bývá zvykem, navíc s českými texty. Děkuji pánům za hezký zážitek.
Na Brazilce ItSelf jsem měl hezkou vzpomínku z klubu Bastion No.35 v Jaroměři, kde hráli ve čtyřech. Kapela nyní vystupuje pouze jako zpívající bubeník a kytarista, což boří další mýty. O to více vynikaly skvělé výkony obou. Rozhodně se bylo na co dívat a na tu čitelnost zvuku jsem si zvyknul velice rychle. Právě zapadalo slunce, když to rozjížděly domácí hvězdy Tortharry. Pod pódiem u kapely se objevil Kotrč ze Spreading Dread, zpitý opět pod obraz, což bylo jedinkrát, kdy jsem na tomto festu viděl zasahovat ochranku. Standardně silné vystoupení kapela okořenila skladbou Jeffa Hannemana 
(potažmo Slayer) South Of Heaven, kterou zesnulé legendě vzdali hold ve speciální sestavě: vokály – Dan, kytara – Miloš Dodo Doležal, basa – Lemy, bicí – Panther, kytara – Ricardo Falcon (ItSelf). Grandiózní finále, co se jen tak nevidí. Poprvé jsem se ten večer v davu mačkal o místo. Na Destruction přišli pařit úplně všichni a já byl v první lajně. Na jiným festu by se mi to nepoštěstilo. Veteráni thrashové války vrchovatě naplnili mé očekávání velmi suverénním vystoupením, o kterém jsme ještě dlouho mluvili jako o vrcholu festivalu. Zbývaly tři kapely. Doomas ze Slovenska příjemně uklidnili atmosféru doomovou melodikou a zvláštním zabarvením growlu, což k donesenému pivku hezky sedlo. Zapamatuji si je jako to lepší co je k nám ze Slovenska produkováno. Zrychlit tep se mi ještě snažili němečtí deatheři Profanation rychlým nekompromisním masakrem s grindovým chrličem. Nad ránem se ale jejich tempo míjelo účinkem. Produkci zakončovala trochu osamoceně stará thrashová parta Coward, která nyní propagovala spíše heavy-thrash kterým už moc zaujmout nemůže.
Chválím pořadatele za rozmanitý výběr stylů, mix legend a nadějných partiček, jak se na správný festival sluší. Ani dramaturgie nekulhala, když thrash, death a grind nebo hardcore hrající kapely zahrály většinou za světla a respektovala, že black a doom potřebují tmu. Czech Death Fest roste s firmou Metalgate, zdá se, rychle. Letos měl návštěvu čítající 700 – 800 lidí a řekl bych že v budoucnu jeho popularita poroste ještě rychleji. Jen doufám, že si ještě dlouho bude schopen zachovat status rodinné akce, v pohodové atmosféře rekreačního centra, kde nikdo moc netlačí na pilu. Vlastně mi připadá, že poslední dobou jezdím na metalové festivaly snad jen pro to, abych si potvrdil, že to co hledám, najdu na “broďáku”.
