Náš ostravský prorok Nahum přichází podruhé s varováním zkázy ještě naléhavějším a aktuálnějším, než před třemi roky na svém debutu. Změnila se od té doby jejich vize?
Parta obměnila sestavu na postech kytaristy a bubeníka. Už na debutu se podepsalo, že kapelu netvoří žádní cucáci a i po obměně sestavy z nich dýchá suverenita a instrumentální zkušenost. Je to velká deviza. Nové album už nevychází vlastním nákladem, produkuje ho úplně nový český vydavatel Musick Attack. Tak doufejme, že o něm znovu uslyšíme.
Témata novinky And the Chaos has Begun jsou klasicky žánrová a až nebezpečně dnešní. Padající puma v prvních vteřinách desky mi připomene nejhnusnější scény války, víc než jakýkoliv text. Válka, chaos, lži a strach. V týhle čtveřici vás bude Nahum bez milosti topit půl hodiny hracího času, a jelikož jste všichni trochu masochisti, bude se vám to líbit.
Už je to nějakej pátek, co jsem slyšel jejich prvotinu, ale stejně mi přijde, že Nahum přitvrdil přímočařejším festovným tahem na bránu. Hudební inspiraci posloužili ti nejznámější death-metaloví bozi a thrashem se Nahum naštěstí umazali rovněž. Tentokrát ale méně, než jsem čekal. Každý kus je trochu jiný, takže to vezmu pěkně popořádku. Ve skvělém energickém otvíráku Raging Chaos slyším nejvíc poslední tvorbu Vader. Dvojka Vomit the Darkness zvedá srdeční puls ještě víc a Creator of Emptiness se taky s vámi moc mazlí. Trojka Funeral Age je prostě jiná. Depsesivně zpomaluje a silně voní melodickým deathem severských Amon Amarth, jak vokálem, tak podobnými rify kytar. Damned sice nenese hudebně nic zvláštního, ale už vidím kotel mániček, jak skvěle reaguje na synkopy v celé skladbičce. Clash of the Fury střídá perverzně znějící šepotání se screemingem a growlem. Tempa se dost hádají, těžký skladbu vzít za vlastní. Na poměry thrash/deathu vyžaduje trochu posluchačova soustředění. Zajímavá věc, ale do playlistu koncertu bych ji asi nezařadil.
Naživo ovšem musí být peckou Under Fire s výrazným a opravdu skvělým thrashovým rifováním. Navíc vojenský marš posloužil výborně jako stylový úvod. Rotten Lies mám rád už jen kvůli připomenutí valivých hitovek Obituary, které nejdou přeslechnout v pomalejších částech. V těch rychlejších moc chutnají jednoduché drtivé rify. Střídání temp ač výrazné se tu ovšem povedlo výborně, působí velmi přirozeně. Závěrečná WWW (World Wide War) nejen kvůli dešti v úvodu je jako z dílny Amon Amarth. Pěknej melodickej death.
Jako správný závěr alba končí i tato skladba postupným snižováním hlasitosti opakují se kytarové figury, přesto stále očekávám pokračování. Prostě mi tenhle nášup nestačil. Ještě že můj přehrávač má nastaveno přehrávání ve smyčce.
