A je to tady. Po dvou letech se fanoušci britských Motörhead dočkali dalšího alba, které vychází pod názvem Aftershock. A i tentokrát formace Lemmy, Phil a Mikkey nezklamala. Nekompromisní basa, jednoznačná rytmika v bicích a melodická kytara. Ale pěkně popořádku.
Jako první kousek se na vás po vložení alba do přehrávače vyřítí úžasná pecka Heartbreaker. V té poznáme Motörhead, tak jak je známe ze starých dobrých fláků, jako například Ace of Spades nebo Iron fist. Nepokládal bych to za kalkul, jako úvod do nového alba je to totiž naprosto skvělá volba. Další kousek, který podle mého uvážení stojí určitě za zmínku se jmenuje Lost woman blues. První část téhle věci přímo vybízí k tomu, aby si člověk sedl k baru, objednal panáka whiskey, zapálil cigáro a z celého okolního světa vnímal pouze tu hudbu a užíval si ji. Ale buďte v klidu. Lemmy je prostě Lemmy a než cigretu dokouříte, opět se v téže písničce ukáží klasičtí, nekompromisní Motörhead.
Těch počinů, které na tomto albu skutečně stojí za to je hned několik. Namátkou bych vybral třeba End of Time, Going to Mexico nebo Queen of the damned. Roli klasické rockové pecky tu pak zastupuje naprosto bezkonkurenčně Crying shame, což je věc, která mě chytla za uši hned od prvního poslechu celého alba. Ovšem na albu najdeme taky písničku, u které bych se opravdu rád zastavil, a tou je Dust and glass. Ti z vás, kteří měli možnost celé album slyšet možná nepochopí, proč se pozastavuju zrovna nad nejkratším songem z alba. Důvod je jednoduchý – opět nám všem tahle stálice tvrdé hudby dokázala, že to fakt umí i za situace, kdy se zrovna nedrží svého hesla Everything louder than everything else, a že bravurně zmáknou i pomalou věc. Mě osobně se po poslechu téhle věci vybavila vzpomínka na desku Inferno z roku 2004, na které se, jak si fanoušci určitě vybaví, nacházel song Whorehouse blues, který alespoň pro mě měl podobného ducha.
Takže celkový součet? Kluci rock’n’rolloví si pro nás sice na novém albu nepřichystali žádnou zásadní novinku, co se stylu týče. Na druhou stranu, proč by to měli dělat? Funguje to tak, jak to dělají, funguje to už spoustu let a dělají to skvěle a Aftershock je už v pořadí jedenadvacátým důkazem toho, že to dělají opravdu bravurně. Takže jediné, co můžu dodat na závěr je: They are Motörhead. And they play rock’n’roll. Album naprosto doporučuju.
